Ten festival se jmenuje
Animofest a letos to již byl desátý ročník této mezinárodní přehlídky animovaných filmů středních škol. Festivalové klání či doslovně - súťaž animovaných filmov absolventov SSUŠ animovanej tvorby a študentov ostatných stredných škôl Slovenskej republiky a zahraničia, pořádá Střední soukromá umělecká škola animované tvorby v Bratislavě, na jejíž půdě se festival koná.
Bylo mi ctí, že jsem byl školou osloven a mohl tak zasednout mezi porotce této soutěže, ale zároveň i rád, že jsem mohl naplnit svůj příslib účasti v porotě, protože zatímní termín pozvání kolidoval s celostátní přehlídkou Zlaté Slunce v Ústí nad Orlicí.
A teď trochu odbočím. Mnozí z vás si jistě vzpomenou na úspěšnou skupinu amatérských filmařů z Považskej Bystrice, a snad i na jména Vlado Pikalík nebo Štefan Lapuník – Martauz, na dvojici tvůrců animovaných, v tomto případě loutkových filmů, jejichž dovednost a um neunikly profesionálním lanařům animovaného filmu, do jejichž řad nakonec přešli a profesionalizovali se. A byl to právě Štefan Lapuník – Martauz, který jistý čas ochutnával profesionální filmový chlebíček ve Filmovém studiu ve Zlíně, v atelieru Národní umělkyně Hermíny Týrlové, kde jsme se potkali, zkrátka byl to on, který, jako jeden z pedagogů působících ve zmíněné škole v Bratislavě, mě již podruhé, samozřejmě s požehnáním paní ředitelky oslovil, a já jsem tentokrát pozvání mohl přijmout.
No a tak jsem se, v první polovině června, ocitl v nádherné víceúčelové hale patřící škole, kde se přehlídka konala. Klimatizovaná, celoročně využitelná hala mne nadchla. Její multifunkční prostor nabízí nejen sportovní využití, ale konají se zde imatrikulace, odevzdávaní maturitních vysvědčení a certifikátů, koncerty pro studenty a jiné kulturní aktivity školy, včetně tohoto festivalu, kdy je hala naplněna nejen studenty a pedagogy, ale i příchozími ctiteli výtvarných disciplín, které škola vyučuje. Kromě animované tvorby je to obor Grafický design, Fotografický design a Oděvní desig.
Ale nedost na tom, všem těmto oborům pořádá škola Mezinárodní soutěže pro studenty středních škol! UAT Graphic, UAT Photo a UAT Fashion. A k tomu navíc Mezinárodní soutěž krátkých hraných filmů UAT Film!
No a zatímní třešnička na dortu školy je založení Akademie filmové tvorby a multimedií z roku 2014.
Jestli jsem řekl, že mne multifunkční hala nadchla, poctivě musím dodat, že ze samotné školy a jejích aktivit jsem doslova unešen. A tady je na místě vyzdvihnout zásluhy a v dobrém slova smyslu umanutost paní ředitelky Mgr. Viery Zavarčíkové, zakladatelky školy a hybatelky všech školních záměrů a dějů, které dokázala tato dáma vydobýt a uskutečnit. Klobouk dolů! Jí pak neméně zdárně sekundují kvalitní pedagogové, s jejichž odborností a pedagogickým působením je kredit a věhlas školy posouván stále výše.
Samotný festival začal slavnostně, o hudebně taneční úvod se postarali samotní studenti školy. Po nezbytných zahajovacích projevech byl festival zahájen ředitelkou festivalu, paní Mgr. Vierou Zavarčíkovou.
Soutěžní pásmo nabídlo 38 filmů studentských autorů hlavně ze slovenských škol. Zahraniční autoři reprezentovali Lybecker Institut z Finska a Střední umělecká škola z Ostravy. Ač je festival jednodenní a počet filmů závratný, stihlo se promítnout vše, protože se metráž všech filmů pohybovala v rozpětí od jedné do pěti minut, což diváctvo kvitovalo s uspokojením. Méně již tak porota, pro níž je velký počet filmů také velkou porcí odpovědnosti při rozhodování o oceněních. (jak se říká: Mnoho filmů, porotcova smrt!)
No nicméně se porota usjednotila a ceny rozdala takto :
První cenu, čili jakési hlavní ocenění získal film Adama Kordoše
Tma je nedostatek světla. Autor je studentem SSUŠ animovanej tvorby Bratislava a jeho minimalistický kreslený film s výtečně vybudovanou atmosférou, originálně osobitým způsobem a s jemnou latentní vtipností, pojímá a opisuje věčný boj dobra se zlem.
Druhé místo patří Zuzaně Čupové (SUŠ Ostrava) za film
Zapomenutí, který až s dětskou citlivostí, přímočarým přístupem a dětskými zbraněmi "bojuje" s necitlivým a nezaslouženým zapomínáním odkazu předchozích generací. Osobité výtvarno, skvělá animace, upřímná a originální naivita sdělení, jsou hlavními klady tohoto filmu.
Třetí místo obsadily filmy dva,
Sily odpustenia a film
Klišé. Autorem prvého je domácí student Martin Durmik (SSUŠ animovanej tvorby Bratislava) a autorkou druhého je Linda Siltakoski (Libecker Institute of Crafts and Design) z Finska. Martin Durmik vychází z Malého prince a jeho prostřednictvím nám předkládá odsudek necitlivému civilizačnímu boomu, dusícímu celou planetu. Až do sentimentu tlačený příběh zdařile však realizovaný 3D počítačovou animací. Linda Siltakoski vnesla do přehlídky crazy humor a velmi osobitě, klasickou formou kresleného filmu, pojala tolikrát zpracovaný příběh o drakem hlídané (a tentokrát navíc hladové) princezně ve věži, marně vyhlížející rytíře vysvoboditele (a v tomto případě i nasytitele). Rytíř se dostaví, udatně zabojuje a pak již jen vidíme ládující se princeznu a proti ní za stolem sedí ... drak! A oba si pochutnávají na nebohém, zřejmě na šalvěji upraveném rytíři.
Dále porota udělila několik čestných uznání, která pokryla velkou škálu přístupů autorů k formě a obsahu. Klasický kreslený film reprezentovala Paulína Gromová (SUŠ Trenčín) s filmem
Přízrak, jehož obsah se vejde do úsloví "Strach má velké oči" a pak film
Autobus Miroslava Bači (SSUŠ animovanej tvorby Bratislava) slušně animovaný, groteskní, ale spíše na slovním humoru stojící příspěvek spadající do ranku Minutafilm.
Propracovanou kresbu s totální animací použila jako výrazový prostředek Ema Klučovská (Sdružený animačný atelier detí a mládeže Bratislava) ve svém filmu
Aquila rapax, což pro nás nelatiníky značí Orel stepní. Citlivá, jímavá etuda oslavující majestátnost krásného tvora, jeho schopnosti létat a být svobodný, přestože je ovládán lidským jedincem.
Experimentálně, za pomoci dost nesourodých předmětů – šroubů a motouzu a nekonečného válce – vyjadřuje, alespoň já to tak vnímám, svou obavu z násilnického a válečného nekonečna, jemuž dobro a lidská touha po míru, zde představovaného klubíčkem, chce učinit přítrž, z něhož však každý dobrý skutek, každé vyhrání odmotá notný díl motouzku a klubíčko je menší a menší... Autorem tohoto originálně realizovaného filmu je Jaroslav Lacko (SUŠ Trenčín).
Další dvě čestná uznání obdrželi studenti SSUŠ animovanej tvorby Bratislava, a to Lea Michajlovová za film
Rybolov zakázaný, přibližující divákovi japonskou bajku, vytvořený 3D počítačovou animací, a pak Patrik Takáč, jehož film AUR – 33, je na vysoké profesionální úrovni suverénně vytvořené dílo, využívající s naprostou samozřejmostí a s vysokým estetickým cítěním všechny možné efekty a postupy virtuálního zobrazování. Za svůj počin obdržel i Cenu diváků.
Zvláštní cena poroty byla přiřknuta filmu
Evan, Ondřeje Kaštila (SUŠ Ostrava). Vtipný, loutkový snímek s celkem zbytečnou kreslenou vsuvkou, v němž si hlavní aktér zaznamenává do deníčku, co den dal, ale hlavně si želí na své pocity, že ho někdo sleduje a manipuluje s ním. Blik, střih, do záběru vejde ruka animátora a loutku vyjme ze záběru! Paráda, nádherný švindl na vnímání, kdy divák se postupně a ochotně ztotožňuje s rolí aktéra, a najednou bác! Není to role, ale skutečný život bytosti zvané loutka! Již jsem viděl asi tři podobné filmové manipulace s vnímáním diváka a vždy to bylo ve vztahu animátora a loutky a i tentokrát jsem se rád nechal nachytat a přitom se báječně bavil.
Vysokou úroveň si držely i další filmy, které mne osobně zaujaly, ale na ně cena nezbyla. Dokladem nadprůměrné úrovně promítaných filmů je i fakt, že žádný film letos neobdržel cenu zvanou Zlatá slza, která je určena pro nejméně podařený film. Což je krásná a naděje plná zpráva pro nás pro všechny, kterým leží na srdci osud a perspektiva animovaného filmu.
Jak již jsem se zmínil, mám z tohoto festivalu velmi dobré pocity a děkuji vedení školy, že jsem mohl být při tom. Tím spíše, že jsem si v titulcích několika filmů našel, přiznávám že s pýchou a s jistým dojetím, jména současných pedagogů (Jirka Bosák, SUŠ Ostrava nebo bratři Žovincové, SUŠ Trenčín), kteří před léty patřili k mým prvním žákům v ateliéru animace na UTB ve Zlíně.
No není to milounké?
