Jak se dalo čekat, po zákazech veřejných vystoupení současnou vládou kvůli koronaviru se změnil i způsob konání krajských soutěží v našem oboru. Ale našlo se řešení v tom, že členové porot dostávají přihlášené filmy do svých domovů prostřednictvím počítačové techniky. Chodí film za filmem a dnes bylo možné, i po zkušenostech z minulých ročníků, přikročit k jednomu zdánlivě marginálnímu problému, totiž k uplatnění vážné hudby v některých soutěžních příspěvcích. Jsou to chyby, které se stále opakují, i když se o nich mluvilo na mnoha seminářích a psalo se o nich v mnoha publikacích a příručkách. Zřejmě nepadly vždy do příslušných rukou.
Tedy jednoduše: Je třeba přihlížet k obsahu filmu, jinými slovy co vlastně chtěl autor svému divákovi sdělit. Je tu nějaký objekt nebo nějaké dění, a náhle zazní skladby, které patří do světového repertoáru, i když jde v některých případech o tzv. hudbu programní, před kterou je nutné varovat. Skladatel tím mínil hudebně ztvárnit nějaký děj, náladu nebo i skutečný objekt. Několik příkladů: Sindingovo „Rašení jara“, Vivaldiho „Čtvero ročních dob“, nebo z našich skladeb Dvořákovo „Largo“ z Novosvětské symfonie“. Bylo možné zaznamenat i známý sbor Židů „Va pensiero“ z Verdiho opery „Nabucco“, Beethovenovu pátou symfonii, nebo Mozartovu „Malou noční hudbu“. To jsou skladby, které se dostaly do nejširší posluchačské obce. Měli bychom také respektovat to, že Bedřich Smetana v jedinečném cyklu „Má vlast“ vychází z našich přírodních úkazů a bohatých českých dějin. Sám velice přesně popsal, a dokonce v češtině, i když měl německé školy, co jeho hudba vyjadřuje. Přesto slyšíme Vltavu, když někdo ztvárňuje dění v Praze nebo se někdo pouští i do Tábora nebo do Blaníku. To je opravdu tragický omyl. Stejným způsobem bylo možné slyšet Čajkovského b-moll koncert pro klavír a orchestr nebo Bachovu Fugu.
S vědomím, že existuje nezměrné množství jiných hudebních skladeb, je opravdu lepší se těmto velice známým dílům světové hudební literatury vyhnout.
