R.I.P.

Rodinu amatérskych filmárov opustil významný človek, ktorý bol dlhé roky pre nás mnohých trpezlivým a vysoko odborne fundovaným učiteľom. Stretnutia s ním na mnohých súťažiach, jeho hodnotenia súťažných filmov a láskavé povzbudzovanie mne osobne dali odvahu tvoriť a vzdelávať sa. Jeho odborné články o amatérskej tvorbe vo VIDEOHOBBY mám všetky odložené. pretože obsahujú veľa múdrosti, ktorú si treba občas pripomenúť. Stále si opatrujem literatúru, ktorou veľmi zrozumiteľne ma viedol od námetu cez všetky etapy tvorby až po záverečný titulok KONIEC. Pán Emil Pražan, dielo, ktoré ste Vy vytvorili, sa nekončí. Vo filmárskej rodine má stále svoj význam a určite bude mať ešte dlhé pokračovanie. Česť Vašej pamiatke!

Upřímnou soustrast.

S Emilem jsem se prvně setkal v roce 1966, když jsem se společně s Jirkou Vlaštovkou přihlásil na tak zvanou „Lidovou filmovou akademii“ kterou pořádalo tehdejší ministerstvo kultury a vedoucím kurzu byl Emil Pražan a pan profesor Šmok, ale i další osobnosti z profesionálního filmu. Byl to pro mne začátek mého zájmu o film. Po srpnových dnech 1968 jsme se ztratili z očí. Velkým překvapením bylo pro mne, když jsem někdy v devadesátých letech se nenadále setkal s Emilem na Evropském Film a Video Festivalu v Lindau u Bodenskeho jezera. To už jsem žil v Německu a od roku 1992 jsem zasílal své filmy do soutěže Rychnovské osmičky. A po tomto setkání jsem počal pravidelně jezdit na filmové festivaly a soutěže do Čech. Emil byl pro mne učitelem, metodikem, ale zároveň i přítelem. Z Emilovy iniciativy jsme rozjeli Česko-Bavorskou spolupráci. Několikráte jsem mněl i tu čest sedět s Emilem v porotách mezinárodních filmových soutěží. Zásluhou Emila Pražana byly moje filmy též promítány v pražské „Kabelovce“. Emil Pražan byl pilířem českého neprofesionálního filmu. Již dnes nám chybíš Emile, Čest tvé památce.

Pro tuto chvíli příteli milý jen pozdrav tklivý, do hlubin věčnosti posíláme s vděčností. Pro tichou účast za všechny filmaře a organizátory Malé B16 Brna, kteří s láskou vzpomínají.

Katrin Taubingerová

Milý Emile, znali jsme se bezmála půl století a tak, jak to v životě bývá, někdy bylo jasno, jindy se zas válely mraky tak nízko, že nám cuchaly pěšinku ve vlasech. Ale vždy jsme fandili filmu a klasické hudbě, a to nás spojovalo. Potkávali jsme se na filmových akcích, soutěžních přehlídkách a zajímalo nás amatérské dění.
Naše poslední setkání bylo k oslavě výročí amatérského filmu v kině Ponrepo. Potěšilo mě, že k té příležitosti sis vybral i můj film.
Byl jsi zkušený pamětník, co nešetřil radou a byl vždy o krok dál.

Teď už víš jaké to tam je, tak tam drž místa, vždyť se v tom kině všichni
zase sejdeme.
Klid a mír tvé duši - Radka a Jarda Nyklovi