Dobrý den, pane Doležale. Na vaši otázku rád odpovím. Vycházím ze své šedesátileté praxe v oboru amatérského filmu. Filmoví amatéři už ve třicátých letech přišli na to, že když chtěli soutěžit a poměřovat svoje filmy, museli vytvořit nějakou organizaci. Té dali název Svaz filmových klubů. A už tehdy si dali do vínku jistá pravidla, aby se podle nich mohli řídit. V hantýrce se tomu říkalo „štábní kultura“. Po válce vzniklo v Praze metodické centrum, které bylo zařízením Ministerstva kultury. Její názvy se několikrát změnily. To dnešní má název NIPOS-Artama. K tomuto centru vždy patřily orgány, jejichž členy byli a jsou profesionálové i aktivní amatéři. Byla to nejprve Rada československých kinoamatérů, dále Ústřední poradní sbor a nyní je to Odborná rada a Český výbor UNICA. A teď k věci. Obor se ukázal být natolik specifický, že si postupně vytvářel svoje vlastní označení některých pravidel. Takto vznikly i žánry a v našem případě i to, jak se říkalo soutěžím a jejich zařazení. Jsou to interní informace, které nenajdete v žádném počítači a také ani v tom nejchytřejším telefonu. Řídit se jimi nemusíte, je to vaše věc, ale některá z nich jsou uplatňována i v podmínkách přihlášek do soutěží. Pořadatelé je považují za závazná. Pokud byste chtěl znát další podrobnosti, jsem vám k dispozici na mém e-mailu. Ten snadno najdete na Filmdatu. Emil Pražan