S Emilem jsem se prvně setkal v roce 1966, když jsem se společně s Jirkou Vlaštovkou přihlásil na tak zvanou „Lidovou filmovou akademii“ kterou pořádalo tehdejší ministerstvo kultury a vedoucím kurzu byl Emil Pražan a pan profesor Šmok, ale i další osobnosti z profesionálního filmu. Byl to pro mne začátek mého zájmu o film. Po srpnových dnech 1968 jsme se ztratili z očí. Velkým překvapením bylo pro mne, když jsem někdy v devadesátých letech se nenadále setkal s Emilem na Evropském Film a Video Festivalu v Lindau u Bodenskeho jezera. To už jsem žil v Německu a od roku 1992 jsem zasílal své filmy do soutěže Rychnovské osmičky. A po tomto setkání jsem počal pravidelně jezdit na filmové festivaly a soutěže do Čech. Emil byl pro mne učitelem, metodikem, ale zároveň i přítelem. Z Emilovy iniciativy jsme rozjeli Česko-Bavorskou spolupráci. Několikráte jsem mněl i tu čest sedět s Emilem v porotách mezinárodních filmových soutěží. Zásluhou Emila Pražana byly moje filmy též promítány v pražské „Kabelovce“. Emil Pražan byl pilířem českého neprofesionálního filmu. Již dnes nám chybíš Emile, Čest tvé památce.